O nás

Jak to všechno začalo.

S mojí ženou Pavlou jsme se potkali už před 15 lety. Mimo jiné nás spojoval společný zájem o přírodu. V té době byl v rodině mé ženy zlatý kokršpaněl Brix z Javorového vrchu, který byl lovecky veden. Snad i díky němu se náš zájem o přírodu změnil v zájem o myslivost.

Po úspěšně vykonaných zkouškách jsem byl přijat do MS Polichno u Luhačovic, kde jsem mimo loveckých zkušeností získal i ty kynologické. Brix mě naučil pochopit vztah člověka a psa, a že bez psa je myslivost poloviční. Také jsem získal první zkušenosti s loveckým výcvikem.

Od té doby už uběhla spousta času, Brix už dávno odešel do věčných lovišť, pomohl jsem s výcvikem několika loveckých psů mým kamarádům a Pavla si také udělala lovecký lístek. Už tehdy jsme ale věděli, že až budeme samostatní, tak bez psa nebudeme.

Když přišel čas na našeho psa rozhodovali jsme se nejvíce mezi loveckými španěly. V průběhu času, díky náhodě a novým známostem padla volba na Anglického špringršpaněla. Chtěli jsme štěně po otci Aranovi od Stroupinského potoka a v té době zrovna čekal vrh u chovatele Pavla Dohnala v Lipníku nad Bečvou. Matka Cita od Škrabalky měla tehdy 8 štěňat. My jsme si už předem říkali, že by jsme chtěli černobílou fenku a co možná nejtmavší. Taková se narodila jen jedna a dali jsme jí jméno Elizabet. Měli jsme veliké štěstí, výchova a výcvik šli sami a když přišli děti tak je dobře přijala do smečky. Do třetího roku věku jsme absolvovali spoustu zkoušek z lovecké upotřebitelnosti a nějakou tu výstavu. Ve dvou letech byla 3. pracovní fena roku ASS a také jsem měli nominaci na Memoriál Mileny Štěrbové. Tuto vrcholnou soutěž i přes perfektní vlohy jsme však nedokončili. Myslím však, že zkušenosti to jsou cenné a snad se nám to v budoucnu podaří. Eli mezi tím získala 2 x CACT a 2 x res. CACT, docvičili jsme aport s pětikilovým kozlíkem, prožili několik nádherných loveckých sezón a absolvovali spoustu úspěšných dosledů a dohledávek. Eli miluje vodu, je výborná na barvě a na drobnou zvěř, také velmi hlasitá. Pěkně vyhání a hlásí prasata, to však s dobrým odstupem. Výcvik na drobnou zvěř se nám zdařil díky přátelům ze Znojma a Židlochovic, na zvěř vodní z MS Střížovice - Trávník. Vzhledem k tomu, že na zlínsku jsou stavy drobné zvěře čím dál horší, tak bez jejich pomoci by to bylo velmi obtížné. I přes to, že to stálo spoustu času a peněz, čehož nelitujeme, neboť Eli nám vše stonásobně vrací a jsme šťastni, že máme zrovna ji.